Tvrz Holešice – Den čtvrtý – 7. 6. 2018

Hláška dne: Situace – příchod na snídani, děti už zasedli ke stolům. Přichází p. správce.
Ticho, nikdo z dětí nereaguje, těší se na snídani.
Vtom se ozve p .správce: “Búúúúú, búúúú.”
Stále ticho. Znovu se ozve pronikavé a táhlé búúúú, búúúú. Děti pořád nic.
p. učitelka napoví: “Děti, víte, co tím chtěl pan správce říct?”
žák: “ Že bude k snídani mlíko?”

Již naposled posíláme pozdravy z Tvrze holešické. Tohle je totiž poslední zpráva z našeho “mravenčení v mraveništi.”
Zdejší pobyt se nezadržitelně blíží ke svému konci a nám nezbývá, než se pomalu chystat k odjezdu. Již v pátek se všechny malé i větší dětičky, které se zúčastnily našeho úžasného výjezdu do přírody, setkají se svými rodiči. Víme jistě, že se jim stýská, že se už moc těší domů. Na druhou stranu musím napsat, že všechny děti byly báječné. Zvládly to tu vše skvěle. Moc se snažily ve všech kláních, která jsme pro ně nachystali. Pevně věřím, že se vám se svými zážitky rády podělí.
A co jsme to dnes všechno konali? Během dopoledne jsme se v 6 smíšených družstvech snažili porovnat síly týmů. Nejdůležitějším kritériem veškerého soutěžení bylo férové jednání, spolupráce a hra až do poslední chvíle. (Pokud se podíváte na videa z těchto “mravenčích” štafet, uvidíte, že děti zápolily se zaujetím až do samého konce.) Našim “mravenečkům” vyhládlo natolik, že někteří dokázali sníst k obědu 5 až 6 knedlíků (někdo i10 – knedlo, vepřo, zelo), a pak museli chvíli v klidu po obědě odpočívat. Znovu se toužili ponořit do vod místní zátoky, což se nám i přes nepřející předpověď počasí opět podařilo a u vody jsme dokonce i posvačili. Plavání, cáchání a hry u vody – to je naše. A taky sbírání hub. Opět jsme ze zátoky donesli cca 12 hřibů. Před večeří nás čekalo zhodnocení všech her dne včetně úklidu na pokojích, takže si mohli všichni na mravenčí mašli vylepit hned 2 černé puntíky a zároveň zapsat vše důležité do svého pobytového deníčku.
Po večeři jsme dostali nabídku na obhlídku stáčení medu, dokonce jsme mohli také čerstvý med ochutnat. Pak jsme se rozdělili na večerní program. Druháčci šli ještě pokračovat ve hrách do “amfiku” – hádání s kreslením vylosovaných slov a taky tichá pošta – je moc bavily. Malé dětičky už musely do Hajan, protože byly velmi unavené. Druháci se po loňské škole v přírodě konečně dočkali očekávané bojovky (překvapení). Ačkoliv nebyla trasa nijak komplikovaná a náročná, myslím, že si svou odměnu za překonání sebe sama zasloužili úplně všichni. A zítra? Ještě pře obědem se přesuneme do Nečíně, tak brzy na viděnou…

ŠKOLNÍ VIDEA
Archiv